Je snad sobecké přát něco sobě samým?

Rituál.

Spolu s rituálem TADY A TEĎ v tomto našem životě.

Jako úvod použiji slova starého dobrého moudrého polovičního zuřivého Aztéka po mamince Acolmiztli

Nezahualcoyotla :

DÁŠ-LI SVÉ SRDCE KAŽDÉMU A VŠEM, NIKAM NEDOJDEŠ…A ZNIČÍŠ SVÉ SRDCE.

ODKÁŽEŠ-LI VŠECHNY A KAŽDÉHO DÁRCI BYTÍ, JEHO SRDCE SI S NIMI PORADÍ. JE PŘECE VĚTŠÍ NEŽ TO TVOJE.

PŘED IPAL NEMOHUANI TLOQUEH NAHUAQUEH SE BER PŘEDEVŠÍM ZA VLASTNÍ SRDCE. BEZ NĚJ NIC NEDOKÁŽEŠ.

PRO NIKOHO. TÍM MÉNĚ PRO SEBE

TO je způsob, kdy naše vlastní sobectví v očích lidí nebude sobectvím v očích Nekonečna a ono nám dovolí obstát před ním i před námi samými.

Dbát musíme jen o to, abychom v plnění našich přání Dárci bytí byli nápomocni… on sice ví, co my potřebujeme, ale říct s o to musíme sami.

Dárce byti je otcem i matkou každého, tak nás ta trocha slušnosti snad nezabije.

Výše uvedený král, básník a filosof často připomínal každému a všem, že i bez nás má Dárce bytí dost práce a proto je třeba né po něm jen tak něco chtít, nýbrž o to slušně požádat. A získat yolpaki – radost srdce. Česky se tomu říká SPOKOJENOST.

IPAL NEMOHUANI TLOQUEH NAHUAQUEH = Vždy a všude jsoucí Dárce bytí… prostě Stvořitel.